Guardians of the Galaxy – recenze

guardians-of-the-galaxy-movie-images

guardians title

Kdysi dávno existoval režisér, který sice pocházel ze země sýrů, vína a bílých vlajek, ale msto komedií velkým blondýnem a malým četníkem se raději díval na filmy s velkými vesmírnými koráby a malými uměleckými ambicemi – ten dávný režisér byl Luc Besson (nenechte se mýlit, ten chlap je už dávno mrtvý, přejel ho prý bagr po tom co produkoval třetího Kurýra, od té doby existují už jen jeho robotické verze, velmi poruchové), a filmy na které se tak rád koukal se odehrávaly v jedné předaleké galaxii long time ago.

A rozhodl se natočit jejich vlastní verzi.

S Brucem Willisem.
A s červenovlasou Milou Jovovich.

A s náloží barviček tak přepálených, že z toho černobílé televizory páchaly demonstrativní sebevraždy.

 

To bylo ale už dávno, v minulém tisíciletí, a od té doby si na rozšafné space opery nikdo nevzpomněl – takové space opery  ve kterých se nejdřív střílí a až pak ptá, ve kterých jsou ženy sexuálními objekty stejně tak jako i továrnami na drsné kopance do mužského pokolení , a ve kterých se na vtipnou hlášku a odlehčené sebeshazování nikdy nemusí čekat déle než pár vteřin.
Hubené roky žánru jsou ale pryč. Nejen že se za pr let vrátí samotné Star Wars, ale příští rok (kvůli odkladu) připluje také Jupiter Ascending exbratrů Wachowských, a hlavně už teď je tu pecka Guardians of the Galaxy. Kdysi jen komiks s hodně pošahanými postavami, teď pod taktovkou Jamese Gunna ale také film, který vrací vesmírné bitvy a drsné hrdiny s laserovými puškami z televize tam kam patří, na velká plátna kin.

Už název napovídá  že ty pošahané postavy jsou strážci Galaxie – sice si to o sobě nemyslí, a v žádném případě se tak nechovají, ale prostě to tak je – a „stráží“, resp spíš „zachraňují“ Galaxii naši, tu  jejíž součástí je i Země, a právě tam film začne u hlavního losera, pardon, hlavního ze Strážců, malého sráče co chodí na základní školu a právě mu umírá máma. 

Ehm.
Ne, tohle naštěstí nejsou Star Wars: Epizoda 1, takže na Zemi s malým sráčem je jen párminutový úvod, a pak už vše rychle poskočí o pár dekád do budoucnosti, a pár tisíc světelných let jinam, na planetu kde odrostlý a správně „scoundrelovský“ „kdysi-sráč“ ve stylu Indina Jonese vykrádá starou hrobku kvůli vzácnému artefaktu, jen aby se o něj hned mohl porvat s konkurenční bandou sloužících jakémusi modrému Hitlerovi. Modrý Hitler totiž chce, jako všichni Hitlerové, díky magickým silám z artefaktu vládnou světu a vyhlazovat ty rasy, které mu v něm zavazí. Od honičky o artefakt tak není daleko ke skládání vlastního týmu klaďásů, kteří by si za jiných okolností nejraději dali navzájem pár po hubě (a což tedy, navzdory těm okolnostem, i tak s gustem občas udělají), a létání s vlastní barevnou variací na Millenium Falcona po všech koutech známého vesmíru, kde pak vymetají prapodivné bary na ještě podivnějších planetách a stanicích, aby pak z obého obvykle nadělali kůlničku na dříví, a posunuli se zas o kousek blíž k záchraně světa… a epické bitvě která mu nevyhnutelně bude předcházet.
Zkrátka všechno je tu tak, jako by to mladému Lucasovi s mladým Spielbergem z oka vypadlo, a ještě se to šmrnclo trochou té eklektické dávky bizarnosti, švihlého humoru a frenetické barevnosti Pátého elementu.

Což je prostě super, a ani fakt že to patří mezi zmršenou sérii komiksových Marvelovek na tom nic nezkazí.

8/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich