Mondschein – depresivní Matrix z Prahy

47538_370806482997466_1775760348_n

Svět umírá strašlivou apokalypsou a zůstávají z něj už jen živořící zbytky lidstva, se životy naplněnými depresí a beznaději? Ale to přece nevadí! Však z pekla industriálního rozkladu a všudypřítomného strachu z vražedné nákazy můžete kdykoli utéct! Do krásného světa virtuální reality!
A co na tom, že ve světě skutečném i virtuálním není úplně všechno tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá…

Takový je svět Mondschein, který by se nejlépe dal charakterizovat jako „český Matrix podle Orwella“

620672_370807722997342_300025311_o

Je to dílo jednoho z nejzajímavějších českých scénáristů, Ondřeje Štindla, což by se tedy mohlo zdát jako označení trochu přehnané, vzhledem k tomu že napsal scénáře zatím jen dva, a to loňské Místa a předtím Pouta (oba režíroval Radim Špaček) – ale právě Pouta jsou mezi dramaty tím nejlepším, co z lehce ohnívajících rukou českých filmařů vypadlo přinejmenším za posledních 25 let, takže v pořádku.

A právě i Mondschein vznikal v počátku jako další z jeho scénářů – ovšem z původně lehce nadhozených nápadů nabobtnal do podoby, která by pravděpodobně v českých podmínkách neměla naději na reálné natočení (protože v našich filmařských podmínkách se dávají stovky milionů jen idiotům jako Tomáš Krejčí, co už přes deset let za čtvrt miliardy „natáčí“ Poslední z Aporveru), takže se ji raději rozhodl přepracovat do podoby knihy.
Pravda nejsem si úplně jistý, jak dobrý to byl nápad, bez zkušeností s psaním opravdových knih – Štindl chrlí na stránky hromady nápadů, které sice v mnohém připomenou zahraniční vzory (už jsem zmiňoval Matrix a prakticky všechny slavné dystopie, v čele s 1948 a V jako Vendeta?), ale na české poměry jsou velmi unikátní – dobrý spisovatel to ale příliš není, scénáře mu jdou lépe.

Děj se mu totiž, veden detektivním příběhem, po počátečním nástřelu extrémně zajímavého světa a hlavní postavy brzy rozbíhá skrze mnoho zákrut a odboček do úplně jiných dimenzí, než by se z počátečního depresivního rozjímání zdálo, a všechno co se v knize děje tak působí značně plytce a zhuštěně… nu jako v tom filmovém scénáři. Ve filmu by to nevadilo, ten vypráví obrazem a jím budovanou atmosférou, na nichž pak staví divákova představivost, ale kniha může vyprávět jen slovem, a těch se tu poněkud nedostává – a přitom ty myšlenky v knize nastřelené jsou velmi zajímavé.

391593_370808026330645_846084601_n

Ostatně, už jen hlavní kladná postava – je zde z jistého pohledu něco jako zaměstnanec koncentračního tábora, poskytující za plat vlády eutanazie všem, které živoření v postapokalyptické realitě už nebaví a nemají sílu jít dál. Doslova vládní damage controll – raději snadno a bezbolestně ty slabší kusy odklidit z cesty, než aby protestně skákali ze střech.
Problém ovšem nastane, když o své práci a světě kolem začne pochybovat on sám, a Ústředí navzdory se začne ptát na otázky, na které by se opravdu ptát neměl… a začne pátrat nejen po smyslu toho všeho, ale i minulosti, která k vytvoření celého společenského zřízení vedla.

A z kontroverzního vraha se tak stává hrdinou mnohem konzervativnějším, který je ovšem ve svém světě stále až do konce poněkud ztracený, a má kolem množství vedlejších postav, které jsou ve skutečnosti mnohem důležitější a zajímavější, než je on sám – a spolu s ním je poněkud ztracený i čtenář, protože sice následuje příběhovou linku docela jednoznačnou, ale v knize která je stylově poněkud nekonzistentní… a nutno uznat že stejně nekonzistentní by to bylo i jako film, lépe by příběh ve filmovém podání fungoval jako dvoudílná série, s každým dílem stylem odlišným, a přitom rozumně ukončeným. České inteligentnější Hunger Games chcete li.

A ani by nemuselo být na natočení přehnaně drahé, jen pár davových scén, s Prahou zastupující virtuální realitu (už tak je očividně vymyšlená podle jejího vzoru), a opuštěnými továrními komplexy a sídlišti s lesy kolem zastupujícími realitu normální. Takový film bych v českých kinech viděl opravdu hodně rád.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich