A když říkám Promethea, tak hned musím dodat toho PŮVODNÍHO Promethea. Té verze scénáře, ve které Vetřelci znásilňují lidi, a která dává smysl. Té verze scénáře, podle které se měl Prometheus točit, než ji svým přepisováním zmrvil patlal Lindelof.
Takže tomuto stojí za to věnovat pozornost.
Zaujme ostatně už svou premisou – film má být o skupině kosmonautů zmrazených v kryogenickém spánku na stovky let dlouhé mezihvězdné cestě. Ne všechno ovšem půjde podle plánu, a jeden z pasažérů (kterého měl btw kdysi původně hrát Keanu Reeves) se probudí o plných devadesát let dřív – a raději než aby čelil osamělému životu v kovové rakvi plující prázdným vesmírem, rozhodne se vzbudit pasažére dalšího. Ženu, obviously.
Scénář koluje Hollywoodem už osm let, a teď konečně se začíná posunovat tím správným směrem – odkoupilo ho Sony, a na jeho režii hned najalo Mortena Tylduma, norského režiséra který aktuálně masivně boduje dramatem o Alanu Touringovi Imitation Game. Ještě tak za něj dostat oscara, a film může rozpočtem a zájmem hereckých hvězd hned vystřelit do nejvyšší ligy – rozhodně by to stálo za to, psychologicky propracovaných filmů které se dají brát vážně v žánru moc není. A když už, tak jde o příběhově primitivní záležitosti jako Gravity.