Lost změnil svět seriálů od základů, vystřelil J.J.Abramse po Hollywoodskému nebi až k natáčení nejsledovanějšího filmu poslední dekády, vyrobil několik televizních hvězdiček které většinou zase rychle zapadly, a k žánru „mysteriozní sci-fi“ přivedl miliony diváků, aby jich pak půlku k smrti otrávil a znechutil.
A teď Andy Wachovsky se svou transgender sestrou Lanou Wachowski vykračují do stejné řeky – mysteriozní sci-fi které víc otázek pokládá než zodpovídá. Zase v (víceméně) revolučním televizním formátu, a dokonce k tomu vytahují i ty zapadlé televizní hvězdičky z Lostu… no dobře, vytahují Sayida a tu japonskou puťku (která je tady pořád puťka, ale navíc umí kung-fu a bije holky).
Nebo to jako mysteriozní SF alespoň vypadá, na první pohled.
Mozaiková story, silně připomínající jejich starší epos Atlas Mraků, o osmi absolutně rozdílných lidech z různých kontinentů, kterým se najednou začne telepaticky propojovat vědomí, takže dokáží v krátkých okamžicích svět kolem svých protějšků na druhé straně Země, mluvit s nimi, dokonce i využívat ve svém těle jejich fyzických a intelektuálních schopností – a o tajemné organizaci, která po nich začne jít s touhou na nich provést přinejlepším lobotomii (obviously, co by to bylo za mysteriozní seriál bez tajemné společnosti a doktorů rýpající se v mozku svých nebohých obětí).
Na druhý pohled jde ovšem o něco zcela zásadně jiného. Tak jiného, že už to není ani moc sci-fi, ani mysteriózní, a ani tak mainstreamový seriál jak by se zpočátku dalo čekat.
Je to poetická a hluboce lidská výpověď o lidech bojujících za svou jinakost, svobodu, sexualitu, rodinu, lásku. Za přežití v obyčejném světě, který dokáže být krutý i bez tajných agentů a iluminátských organizací.
A o rozdílnosti… která je ale pouhou iluzí, protože ve skutečnosti, i přes jinou barvu kůže, pohlaví, sexualitu, povolání, sociální vrstvu, či kulturní bias, jsou všichni lidé v podstatě stejní. Se stejnými základními problémy, se stejnými touhami, stejně zrození.
Nicméně aby bylo jasno – to že jde hlavně o osobní queer zpověď Leny Wachowski neznamená, že tu nejsou souboje na mačety i na bazuky, a že to nemá prakticky tu nejdokonalejší kameru jakou jde v libovolném televizním projektu najít.
Zkrátka jakkoli by mé srdce hc sf geeka bylo rádo, kdyby se to ústředního děje drželo trochu silněji, bez tolika oduševnělých emotivních odboček, Wachowští jsou pořád režijní mistři – a fakt že mají na to dotlačit do televize i takto hlavnímu proudu se vymykající projekt (Netflix vládne – a chystá se i druhá série) jen dokazuje, že i přes malou návštěvnsot svých filmů patří mezi nejzásadnější Hollywoodské autory, ba nebojím se říct v pravém smyslu „auteury“.
Btw některé díly krom nich režíroval i Tom Tykwer (se kterým natočili už výše zmíněný Atlas Mraků).
8/10