Nízkorozpočtová hororová pecka Kostka se v roce 1997 zapsala do srdcí diváku hodně hlubokým a řádně krvavým zářezem, a jedním z nich očividně byl i James Dasher, protože jeho předloha filmu Maze Runner opakuje úplně stejný koncept – jen ve verzi pro náctileté a s rozmáchlejším záběrem původně velmi klaustrofobického krátkého filmu.
Nechápající mladík Thomas se tak tady ocitá uprostřed bludiště plného smrtících překážek, bez paměti, a bez velkých sympatií lidí okolo, kteří si prošli úplně tím samým. A všichni jsou (na začátku) kluci, což jednak působí trochu gay, a jednak zaručuje že se film nezvrhne v trapně prcičkovské shánění buchty na zahnání krvelačné bestie panictví.
Každopádně jsou tam uvězněni už o dost déle on, a za ty tři roky, během kterých sem postupně přicházeli, přijali mýtinu uprostřed měnícího se bludiště za svůj domov jen s mírnými pokusy o to dostat se někdy na svobodu. To ovšem zelenáčovi Thomasovi nemůže stačit, protože nepochybně v na zátylku cítí svrbění že je hlavní postava filmu a diváci chtějí vidět krev a ne okopávání brambor, a tak jejich klidnou idylku rozkopne, že si to za rámeček moc nedají, takže krom poznávaní pekla představovaného Labyrintem všude okolo přijde na řadu ještě pořádná třenice mezi postavami filmu.
Což naštěstí funguje, protože všichni herci sice tak trochu vypadají jako hvězdičky z MTV, ale jsou už dost zašpinění blátem a podávají poměrně syrové a hlavně uvěřitelné výkony. A zpátky se nedrží ani režisér, takže když se to řeže, tak teče krev, žádná malinovka, a obzvlášť scény s robomonstry z Labyrintu by si za rámeček dal klidně i Peter Jackson se svou Odulou.
Že v příběhu jde o něco víc, než jen dostat se ven, ale hlavně o to pochopit proč se všichni dostali dovnitř je nabíledni, a není to poznávaní nijak nepříjemné – protože komorní zápletka s postupným odhalováním světa a příběhu tu funguje dramaticky zatraceně dobře, a když se vám povede odignorovat očividnou stupiditu v tom, že by přece mohli vylézt vrchem pokud by se víc snažili, tak vše funguje i velmi uvěřitelně a logicky, což je něco o čem si ostatní young adult adaptace (Hunger Games, Twillight, Host, Harry Potter) mohou nechat jen zdát. A ještě víc se jim může nechat zdát o pořádně husté atmosféře, kterou se Maze Runnerovi daří budouvat spolu s čím dál větším zanořením se do žánru science fiction, a komplikováním původně přímočarého příběhu.
I když, pořádného rozuzlení se dočkáme až v pokračováních, protože jako už tradičně – předloha je trilogie, takže když budou peníze, budou se točit filmy dál. A když bude peněz hodně, jistě nějakého producenta napadne i díly rozdělit na osmdesát částí, takže se bude rýžovat až do zblbnutí. Ehm.
Já tedy ale doufám že to nikoho nenapadne, protože na pokračování tohoto se, na rozdíl od Hunger Games a dalších, opravdu těším. Je to film o poznání zajímavější, dospělejší a smysluplnější.
<šovinismus>Za což nejspíš může fakt, že na rozdíl od ostatních knih žánru tuto napsal muž, trololo.</šovinismus>