Všechny antiutopie jsou stejné. Všemocní vládnou, bezmocní jsou utiskovaní, a entropie chce růst, což spěje k nevyhnutelné krizi a střetu. Věděli to klasičtí spisovatelé, věděl to před osmdesáti pěti lety Fritz Lang se svou Metropolis, věděl to předloni Andrew Niccol s Vyměřeným časem, a moc dobře to ví i režisér velepovedeného „low-buget“ sci-fi District 9, který teď přichází s o něco blockbusterovějším Elysium.
V něm navazuje obzvlášť na zmíněné Metropolis ideově na první pohled nemálo – to se vymezovalo proti tehdejšímu velkokapitalismu a bylo o dělníkovi živořícím ve slumu pod městem divů vysoko nad ním, které obývají privilegovaní, stejně tak v Blomkampově novince slumy na zdevastované Zemi reprezentuje dělník Max (Matt Damon), smutně vzhlížející na nebe na orbitální stanici Elysium obývanou elitou, pro níž do úmoru dře v továrně na výrobu robotů .
Tady ovšem podobnost s expresionistickou klasikou končí, stejně tak jako zde končí náznaky nějaké sociální kritiky a hlubšího zamyšlení. Satira a chytrá parafráze na realitu zůstala v Districtu 9, tady se hraje na klasický příběh hloupého Honzy, který porazí zlého draka odhodlaného zničit celou zemi, a získá za to princeznu a půl království.
Tedy skoro.
Samotnému Maxovi je blaho lidstva víceméně ukradené, chce se jen dostat ke špičkovému lékařskému vybavení po tom, co při nehodě koupí plnou dávku radiace (přičemž sice navzdory zvyklostem nezíská žádné superschopnosti, ale to si pak vykompenzuje epesním exoskeletonem), a bezskrupulózní kapitalisty tu zase zastupuje vlastně jen postava Williama Fichtnera, která je přitom jen totálně nezajímavou stafáží ve vedlejší roli, a zmizí dřív než si jí stačí kdokoli všimnout.
Tím pravým zlým drakem je tu psychopat s poetickým jménem Kruger (Sharlito Copley, ten úředníček z District 9) – sice z počátku jen sidekickuje Jodie Foster, ale ta stejně jako Fichtner nikoho nezajímá a rychle uvolní místo jemu a jeho kouzelně pošahanému přehrávání. Copley si roli užívá viditelně na maximum a hlavně díky jemu je Elysium ve výsledku tak zábavný film, právě on se svou postavou ho totiž definitivně cementuje do podoby „zábavné lehce béčkového sci-fi“, místo „blbého a nudného sci-fi“. Blomkamp si totiž všechny scénáristické zlaté vejce snesl evidentně už ve zmiňovaném Districtu 9, a pro tohle mu zbylo jen paběrkování na všemožných klišé, smíchaných mnoha dějovými twisty a náhodami. Funguje a smysl dává film sice relativně dost dobře na to, abych neměl chuť v kině spáchat harakiri brčkem od Coly, ale kdovíjak chytrý a příběhově zajímavý tedy opravdu není, což je vzhledem k nemalým očekáváním asi největším důvodem zklamání z filmu.
Jinak zůstalo vše při starém – vizuál je nádherně syrově špinavý a skutečně vzbuzuje dojem žijícího a fungujícího světa, akce dynamická, strhující a občas vinou přehnaně rozklepané kamery poněkud nepřehledná (ale Blomkamp naštěstí není úplná lama a epileptické záběry prokládá i přehlednými celky), a vůbec to vypadá mnohem výpravněji než kolik to ve skutečnosti stálo.
Celkově se tedy dá říct že film dostál tomu co slibovaly trailery – je to efektní a zábavné akční sci-fi, nedostál ovšem tomu v co od režiséra mnozí doufali po jeho debutu – že ten bude dál točit filmy chytřejší než jaký je zbytek blockbusterové hollywoodské produkce.
S jeho estetickým cítěním a citem pro svižné vyprávění ale ani slabší námět není příliš závažný problém, nudit se není kdy. Jen ten dojezd po filmu je takový nijaký.
7/10